Moderátorka:
Ahoj Jakube, tak zase další knížka?

Autor:
Ano. Vlastně vznikla z mých deníků. Postupně se z nich vykrystalizovala hlavní příběhová linie – důvod, proč jsem si je vůbec začal psát. Jak se ale začaly nabalovat další a další absurdní kauzy a rozhodnutí, přestal jsem se v tom sám orientovat. A právě tehdy vznikla tato kniha a vznikat budou další... Vždy jednotlivé kauzy. Tohle je jedna z nich, ta hlavní.

Moderátorka:
Proč název Bílí baroni? Je to narážka na Černé barony?

Autor:
Ano. Ten název se rodil dlouho. Pracovně se kniha jmenovala 432, pak jsme přemítal o názvu Úřední baroni nebo Veřejná správa nefunguje. Upřímně – byly to názvy plné emocí. Jenže čím déle jsem psal, tím víc mi docházelo, že emoce nestačí. Ten příběh není o jednotlivcích, ale o mechanismu. O způsobu, jak dnes funguje veřejná moc. Formálně správně, obsahově prázdně. Všechno má razítko, všechno má postup, ale výsledek je často nulový. Odpovědnost se rozplyne mezi odbory a nikdo ji nenese. A v tu chvíli mi došlo, že ten název už vlastně dávno existuje.

Moderátorka:
Černí baroni?

Autor:
Ano. Miloslav Švandrlík popsal absurditu moci v uniformách. My jsme si říkali, že to byla jiná doba. Jenže dnes vidím, že se absurdita neztratila. Jen se přestěhovala – z kasáren na úřady, ze zámků na radnice.
Dnešní baroni nenosí uniformy. Nejsou to lampasáci, ale úředníci. Bílí baroni.
Z bělosti papíru, který snese všechno.
Baroni proto, že si úřad osvojili jako panství.
Ne proto, že by byli moudří nebo urození, ale proto, že rozhodují shora dolů a nikdy nenesou následky.

Moderátorka:
Proč se vlastně Černí baroni od Švandrlíka jmenují černí baroni?

Autor:
„Černí“ proto, že vojáci Pomocných technických praporů nosili černé výložky. Nebyl to módní detail, ale stigma – označení politicky nespolehlivých. Kněží, sedláci, podnikatelé, intelektuálové. Lidé, kteří se nehodili do obrazu „nového člověka“.
„Baroni“ je naopak čistá ironie. Baron evokuje moc a privilegia, jenže pétépáci měli lopatu, krumpáč, šikanu a dřinu. Právě ten rozpor dává názvu sílu.

Moderátorka:
Na obálce knihy je člověk, který trochu připomíná Ramba. Jako by šel do Nepomuku?

Autor:
Ano. Je to záměrná nadsázka.
Rambo ve filmu vešel do malého města a způsobil tam peklo – ne proto, že by ho chtěl, ale proto, že narazil na systém, který nebyl schopen normální lidské reakce.

Moderátorka:
V tvé knize je patrné, že ve chvíli, kdy se úřadům nelíbilo, že o nich píšeš, začaly problémy.

Autor:
Ano. Jakmile jsem začal věci pojmenovávat veřejně, přišly kontroly. Ne jedna, ale série. Různé úřady, různé důvody, stejný princip.
Najednou si někdo po dvaceti letech vzpomněl, že nemám zakreslený kumbál. Pak seník. Pak další drobnosti, které nikomu nikdy nevadily. Nešlo o řešení. Šlo o tlak. Snažili se mě zastrašit.

Moderátorka:
Jak ten tlak vypadal konkrétně?

Autor:
Opakované kontroly, formální výtky, pokuty. Většinu těchto věcí jsme odvrátili, zbytek budou řešit správní soudy.

Moderátorka:
Popisuješ i konkrétní případ z přestupkového řízení.

Autor:
Ano. Soused napadl slovně mou ženu, která tam stála ze 4 lidmi.  Pět svědků. Přesto úřednice na přestupkovem vyhodnotila věc jako „slovo proti slovu“.  Co na to říct 5 vs 1 je podle ní "slovo proti slovu" To je fakt k smíchu. To není názor, to je logický rozpor. Jak má občan důvěřovat systému, který nedokáže ani počítat?

Moderátorka:
Dnes už kauza přesáhla místní úroveň.

Autor:
Ano. Zabýval se tím kraj, ministerstva, ombudsman. Před námi jsou správní soudy, ale i ciovilní soudy. Ne proto, že bych chtěl bojovat, ale proto, že jiná cesta nezbyla.

Moderátorka:
Přesto se čtenáři u knihy často smějí.

Autor:
Ano. Stejně jako u Černých baronů. Jenže ten smích je poznávací. Člověk si uvědomí, že se nesměje minulosti, ale současnosti.

Moderátorka:
Myslíš, že Bílí baroni mohou mít podobný dosah?

Autor:
Snad ano. Černí baroni proslavili Nepomucko. A věřím, že ho – jiným způsobem – proslaví i Bílí baroni. Možná si lidé při čtení řeknou, že mlčet není řešení. Protože když se absurdita stane normou, je potřeba ji zaznamenat.

Moderátorka:
Bohužel moje dcera už ani neví, co jsou Černí baroni.

Autor:
To chápu. Byla to jiná doba a mladí tomu dnes nerozumí... Možná je osloví moderní verze, ta ze současnosti – Bílí baroni. Absurdita, hloupost i podobný humor zůstaly. Jen kulisy se změnily.

Moderátorka:
Díky. Doporučím jí to.