Moderátorka: Vyšla Vám dnes kniha Bozi Bouře, která byla původně napsaná jako filmový scénář, je to tak?

Autor: Ano. Asi před dvaceti lety jsem napsal filmový scénář. Tehdy mě psaní hrozně bavilo a naivně jsem si myslel, že se z toho jednou stane film.

Moderátorka: Jak jste se k psaním scénářů vlastně dostal?

Autor: Jedna z mých sester pracovala v produkci, která spolupracovala se zahraničními filmovými společnostmi. Občas mi přinesla literární scénáře ke čtení. A to je úplně jiný svět než klasická kniha. Dokonce mám doma třeba autogram od Orlanda Blooma. A člověk by nevěřil, podle jakých scénářů se v Hollywoodu točí.

Moderátorka: A to vás inspirovalo začít psát?

Autor: Hodně. Americký styl scénáře je přímočarý a svobodný. Popis scény, dialogy, tempo. Žádné kudrlinky. Jste rovnou v ději, prožíváte ho. Je to skoro jako sledovat film a zároveň do něj vstupovat. Tenhle způsob vyprávění mi zůstal dodnes.

Moderátorka: Jak vznikli Bozi Bouře?

Autor: Pamatuju si to přesně. Byl jsem venku, přišla obrovská bouře – a já měl pocit, že má vlastní vědomí. Že není jen počasí. Sedl jsem si a začal psát. Tehdy jsem byl přesvědčený, že z toho bude velký, americký film.

Moderátorka: Proč jste ho viděl spíš jako americký film než český?

Autor: Protože tenhle typ příběhu je hodně vizuální, vášnivý a syrový. Češi umí hlavně komedie, ale Bozi Bouře jsou o emocích, temnu a přitažlivosti. A čtyři bohové, kteří jsou zosobněním síly a touhy, to nesmí být komedie.

Moderátorka: Měl jste v hlavě konkrétní herce?

Autor: Ano. Psával jsem role přímo „na tělo“.
Déšť byl pro mě Brad Pitt – citlivý, lidský.
Blesk Jean-Claude Van Damme – rychlost, síla, charisma.
Vítr Leonardo DiCaprio – typ, který ženy vždycky cítily.
A Hrom Johnny Depp.
Kdyby se to tehdy dostalo k nim, myslím, že by se jim to líbilo a šli by do toho… (smích)

Moderátorka: A kdyby se to natáčelo dnes v Česku?

Autor: No,… I tady máme herce, kteří by to zvládli. (ale asi by to pak byla spíše komedie. Ale třeba… Kotek, Dyk, mladý Dlouhý, Lambora… Typově by to ně snad šlo. Byla by to pro dámy pěkná podíváná, jak jsou tam všichni tihle herci nazí… :-)

Moderátorka: O čem ten příběh vlastně je?

Autor: Čtyři bohové bouře sestoupí na Zemi, aby poznali lidský svět. Lásku, bolest, touhu, ztrátu. Víc prozrazovat nechci. Ale je to příběh, který hodně rezonuje se ženami.

Moderátorka: Proč právě se ženami?

Autor: Protože vy emoce prožíváte do hloubky. Představte si, že jedete sama domů v bouřce… a před vámi se objeví čtyři muži, kteří tvrdí, že jsou bohové z nebe a potřebují vaši pomoc. Už to samo o sobě je silné. A pak přijde láska, strach, ztráta. Jsou tam momenty, kdy musí čtenářka knihu na chvíli zavřít. A to je pro autora největší kompliment.

Moderátorka: Proč to nakonec nikdy nebylo natočeno?

Autor: Jeden vážný zájemce byl. Pak se to rozplynulo. Poslal jsem to do soutěže, ale myslím, že to ani nikdo nečetl. A tak scénář ležel roky na půdě. A mně přišlo líto, aby ten příběh umřel.

Moderátorka: Tak jste ho přepsal do románu.

Autor: Ano. A nejen tenhle. Stejně jsem „zachránil“ Mistry svádění, Sladkokyselou, Vraha, Jediného muže… a další čekají. Až to všechno dokončím, rád bych to přeložil. A pak ať si s tím svět naloží, jak chce. Hlavně aby to žilo.

Moderátorka: Jaké to je číst vlastní texty po dvaceti letech?

Autor: Někdy si říkám: To je sakra dobrý, kdo to psal? A pak si uvědomím, že já. Možná jsem byl tehdy odvážnější. Nebo jsem se míň bál.

Moderátorka: Jaké máte reakce čtenářek?

Autor: Krásné. Píšou mi, že je to zasáhlo. A to je pro mě to nejdůležitější.

Moderátorka: Nerad dáváte na web své fotografie. Proč?

Autor: Nemám potřebu se vystavovat. A když vidím ty autory, jako stojí s tou svojí knížkou v ručce " jako ocas,“ takhle působit fakt nechci… Chci, aby mě lidé poznali skrze text. A možná je fajn, když si čtenářky můžou autora chvíli představovat po svém.

Více o knize viz kniha: