Celou dobu jsem věděl, že Kubík není žádné neviňátko. Už dávno jsem měl potvrzené, že je dvakrát soudně trestaný – jednou za vybržďování autobusu plného dětí, podruhé za machinace s obecním majetkem. Ale co jsem nevěděl přesně, byla délka té jeho podmínky. Jak dlouho ještě visí na špagátě a jak dlouho musí „vést řádný život“.

Rozhodl jsem se proto využít zákona č. 106/1999 Sb. a požádal soud o oficiální informaci. Odpověď přišla nedávno a bylo v ní napsáno černé na bílém:

„Obžalovaný Dušan Kubík se odsuzuje podle § 220 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti (30) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání čtyřicet dva (42) měsíců.“

Jinými slovy: jeho podmínka začala v únoru 2022 a skončila teprve 18. srpna 2025.

A teď pointa. Celou tu dobu, kdy mi od něj schválně stál balvan před vjezdem, kdy na stodolu stříkal sprejem čáry, kdy stavěl černé stavby, kdy nás natáčel přes plot a kdy na Facebooku šířil lži a urážky – to všechno dělal ještě jako člověk v podmínce. Měl se „osvědčit“, vést řádný život. Místo toho ukázal, že se nenapravil ani za mák.

A ruku na srdce: když já musím už víc než třicet měsíců koukat na jeho skládku u mého baráku, kterou tam nevezl, proč by on neměl jít na třicet měsíců sedět? To je ta skutečná spravedlnost. On měl šanci, já ne. On si mohl uklidit a ukázat, že se změnil, ale místo toho záměrně pokračoval. Já musím už třicet měsíců snášet jeho bordel – tak ať on třicet měsíců okusí, co znamená ztratit svobodu. Může si za to sám...

A přitom to není všechno. Už teď ho čeká soud za pomluvy – a teď ještě druhý soud za šikanování bordelem. Až nakonec půjde sedět a ve věznici se ho někdo zeptá: „Za co tu jsi?“ – on odpoví: „Odmítl jsem uklidit nepořádek...“ Paradoxní, ale pravdivé.

A úplně největší paradox je, že ho z toho mohla vytáhnout jeho vlastní matka, starostka obce. Stačilo, aby mu řekla: „Ukliď to, je to na obecním pozemku...“ Ale ona neudělala vůbec nic. A tak se může stát, že nakonec půjde sedět díky neschopnosti své vlastní matky.

Nyní ať se konečně ukáže, že podmínka není pozvánka k dalším naschválům, ale poslední šance, jak se chovat jako člověk. A když ji promarnil? Tak si to holt odsedí celé. Brzo se dozvím výsledek.

Přestaňte se bát Kubíka

Spousta lidí se diví, proč už dávno nesedí. Problém je, že se ho většina lidí bojí. Jenže strach je to jediné, z čeho tenhle člověk žije.

Proto říkám jasně: přestaňte se ho bát. Každý, kdo má vlastní zkušenost s jeho šikanou, pomluvami nebo naschvály, by to měl řešit a ne zalézt do ulity. Čím víc hlasů zazní, tím menší je šance, že se to zase zamete pod koberec. Kubík si zaslouží jít sedět za to, co všem roky dělal. A jediný způsob, jak to dokázat, je nenechat ho dál terorizovat obec strachem.