Krajský úřad Plzeňského kraje vydal rozhodnutí, které je pro Městský úřad Nepomuk dalším políčkem. Ukázalo se totiž, že úřad nedokáže ani vyřídit obyčejnou žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Chtěl jsem jasné dokumenty k fotovoltaické elektrárně v Třebčicích, ale místo odpovědi jsem dostal soubor nesouvisejících papírů a prázdné mlžení.

Co se stalo?
Žádost měla čtyři jednoduché body: protokol z místního šetření, geodetickou zprávu, podklady k tomu, proč stavba údajně může stát blíž než dva metry od hranice, a přesnou právní oporu závěrů úřadu.

A co na to Nepomuk? Místo geodetické zprávy poslali starý protokol k úplně jiné parcele – a k právní oporě raději neřekli vůbec nic.

Co řekl kraj?
Krajský úřad měl jasno: body 1 a 3 byly vyřízeny, ale body 2 a 4 vůbec ne. A tak Nepomuku nezbylo než dostat příkaz, aby do 15 dnů:

• sdělil, zda měření prováděl geodet, a pokud ano, předložil kompletní geodetickou zprávu,
• a konečně doložil konkrétní paragrafy a právní oporu svých závěrů. Pokud nic nemají, musejí to přiznat a oficiálně odmítnout.

Proč je to důležité?
Ministerstvo pro místní rozvoj mezitím potvrdilo, že fotovoltaická elektrárna musí dodržet dvoumetrový odstup od hranice. Nepomuk se tedy ocitl v koutě: buď přizná, že jejich dřívější postup byl v rozporu se zákonem, nebo se pokusí nemožné – najít právní oporu tam, kde žádná není.

Jak se ze mě stal hlídač
A to celé začalo jednou „blbou“ skládkou. Myslel jsem si, že když na ni upozorním, úřad prostě zasáhne a bude klid. Jenže nic. A tak jsem se ozval znovu. A pak znovu. A postupně z toho vyrostl maraton stížností, odvolání a zápisů s krajským úřadem. Z člověka, který chtěl jen vyřešit jednu hromadu nepořádku, se stal hlídač, který dnes musí hlídat i to, jestli úřady vůbec umí odpovědět na jednoduchou žádost.

Je ostudné, že se občan musí obracet až na kraj, aby přinutil místní úřad odpovídat podle zákona. Co mohlo být vyřízeno jedním e-mailem během pár dní, se táhne celé týdny a měsíce a končí dalším veřejným ponížením. Nepomuk už zase pochybil – a teď má od kraje domácí úkol. Možná by stálo za to se zamyslet, jestli by nebylo lepší některé úředníky vyměnit. Vždyť jejich výkon už spíš připomíná scény z filmu Černí baroni – jen s tím rozdílem, že tady nejde o důstojníky na Zelené hoře, ale o reálný úřad, který má rozhodovat o životech a právech lidí.

A někdy si říkám – jestli to takhle půjde dál, nezbude mi nic jiného než kandidovat na starostu. Protože jestli si tu má člověk něco vyřídit, musí si to nakonec vyřídit sám. A k čemu je pak celý úřad?