„Obávám se, že úplné opuštění principu střídání v úřadech prezidenta a senátora skončí zneužíváním.“
— Thomas Jefferson, dopis Edwardu Rutledgeovi, 18. července 1788

Vlastní zkušenost

Když někdo sedí v křesle starosty patnáct let v kuse, začne si obec plést s rodinným podnikem. Přesně to se v Třebčicích děje od roku 2010.

Kubíková už třikrát obhájila mandát a teď se veze k čtvrtému. Mezitím stihla:

• Dostat podmínku za to, že s partou zastupitelů rozebrala rozpočet obce jak lego. To jí v kariéře nezabránilo ani na minutu.
• Nasekat dluh: právníkovi obce dluží kolem 210 000 Kč. Účetní trik? “Zapomenout” fakturu. Kamarádky jí to odpustily, obec to zaplatí z vaší daně z nemovitosti.
• Podepisovat smlouvy vlastnímu synovi – a to i po kontrolních zprávách, že jsou trojnásobně předražené. Když je někdo proti, schůzi rozkřičí a jede dál.

Výsledek? Obec platí stále vyšší účty, ale za každou otázkou se ozve obligátní: “Proč ne, zákon mi to dovoluje.” A opravdu dovoluje: pravomocně odsouzený člověk může v ČR klidně dál starostovat, pokud jen nedostal natvrdo přes rok.

Třebčice nejsou výjimka, spíš lakmusový papírek, jak snadno se z malé obce stane rodinné panství. Dokud neexistuje jednoduchá pojistka, dvakrát a dost, budou se podobné “místní monarchy” množit.

Zákon v ČR?

• Žádný limit „dvakrát a dost“. Stejný člověk může být starostou 10, 15, 20 let v kuse – pokud si drží většinu v zastupitelstvu.
• Podmínka nevadí. Mandát ztratí teprve tehdy, když jde do vězení nepodmíněně.
• Zákaz činnosti je prakticky slepý paragraf. Soud by musel napsat doslova „zákaz výkonu funkce člena zastupitelstva“, což téměř nedělá.
• Pokuty za nečinnost nebo střet zájmů neexistují. Maximálně peněžitá sankce podle zákona o střetu zájmů – mandát zůstává.

Proto může být někdo patnáct let starostou, mít pravomocnou podmínku, podepisovat smlouvy vlastní rodině a stále není automaticky odvolán. Bez jasného zákonného stropu („dvě období a konec“) a tvrdších diskvalifikací za korupci či střet zájmů se na české radnici nic nezmění.

V jiných zemích?

V Polsku platí, že starosta, burmistr nebo prezident města smí být zvolen nejvýše dvakrát po sobě. Po dvou obdobích si musí dát pauzu. Tento limit zavedli v roce 2018. Zároveň – pokud je pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin – mandát okamžitě zaniká a nesmí znovu kandidovat. Tam by tedy podmínka také znamenala konec kariéry.

V Německu délka volebního období závisí na spolkové zemi – většinou je to 5 až 8 let – ale žádné omezení počtu voleb není. Starostou můžete být dvacet, třicet let, pokud vás lidé volí. Co se týče odsouzení: pokud dostane nepodmíněný trest nad 12 měsíců, nebo i jen 6 měsíců za korupci, o funkci přichází automaticky. Podmíněný trest ale nemusí znamenat konec – záleží na konkrétní situaci.

V Rakousku také neexistuje žádný limit na počet volebních období – starostou můžete být do nekonečna. Ale pokud jste pravomocně odsouzen alespoň na 6 měsíců nepodmíněně, nebo podmíněně na víc než rok, o funkci přijdete. Trest za korupci se bere velmi vážně – bývá spojován i se zákazem výkonu funkce na několik let.

Ve Francii může být starosta volen neomezeně často – šestiletá období se dají střídat klidně celý život. Ale francouzské soudy běžně udělují tzv. inéligibilité – zákaz vykonávat veřejné funkce na 5 až 10 let – už při prvním odsouzení za korupci nebo zneužití postavení. A pokud soud rozhodne, že se daný člověk nesmí účastnit voleb, je to pro něj definitivní stopka.

Shrnutí

Většina evropských států neomezuje počet volebních období – výjimkou je Polsko. Ale ve všech uvedených zemích existuje tvrdý postih za pravomocné odsouzení, často i při podmínce nebo při menším trestu. Česká republika je výjimečná tím, že:

• Nemá žádný limit na počet funkčních období.
• Nevylučuje z funkce člověka s podmínkou.
• Zákaz činnosti se skoro nikdy neuplatní.

Díky tomu může být někdo starostou klidně 15 let, i když je v podmínce, dluží obci statisíce, zaměstnává rodinu a podepisuje si s ní smlouvy. V jiných zemích by takový člověk buď už nesměl kandidovat, nebo by o mandát dávno přišel.

Námitky proti téhle změně

• „Vyženete zkušené tahouny, kteří po dvou obdobích teprve vědí, jak na to.“
  Podle odpůrců ztratí obec dovednosti, kontakty i respekt, který si starosta léta budoval.
• „Dlouhé projekty se nestihnou.“
  Kanalizace, školka nebo obchvat obvykle trvají déle než osm let; limit by prý přerušil kontinuitu a zdražil stavby.
• „V obci se 400 lidmi už nebude mít kdo kandidovat.“
  Kritici tvrdí, že dvou-obdobní stopka zúží i tak malou „lidskou zásobu“ a volby se promění ve frašku.
• „Omezujete právo voliče vybrat si, koho chce.“
  Jestli je starosta dobrý, ať o třetí období rozhodnou voliči, ne paragraf.
• „Starosta ve druhém období je už teď ‚chromá kachna‘ – teď to bude horší.“
  Když ví, že už nekandiduje, může prý přestat naslouchat lidem nebo naopak rychle „nakrmit“ spřízněné firmy.
• „Kdo chce změnu, ať ji vybojuje ve volbách – nepotřebujeme další zákazy.“
  Argument, že volný trh politických myšlenek stačí a další regulace je zbytečná.

Proč je tohle řešení správné

1. Konec zabetonované moci.
   Dvou-obdobní limit funguje desítky let v Itálii a dalších zemích a brání vytváření „doživotních trafik“.
2. Víc soutěže, víc kandidátů.
   Quasi-experiment v Kostarice ukázal, že nové limity zvýšily konkurenci v komunálních volbách, aniž by klesla účast.
3. Menší prostor pro korupci a klientelismus.
   Analýzy apelující na izraelský parlament upozorňují, že dlouhé setrvání v úřadu soustřeďuje moc a zvyšuje riziko zneužití.
4. Férové hřiště pro nové tváře.
   Term-limity odbourávají „incumbency advantage“ – zaběhnutý starosta už nemůže těžit z informační a mediální převahy.
5. Kontinuita projektů zajišťuje úřad, ne jméno na dveřích.
   Italská praxe ukazuje, že investice běží dál, když procesy a dokumentace drží úřední aparát, nikoli osoba starosty.
6. Nejsme pionýři, spíš doháníme svět.
   Benátská komise zmapovala, že dvou- nebo tří-obdobní limity má řada zemí v Jižní Americe, USA i Evropě (Španělsko, Itálie) – Česko je výjimka.

Zdroj:

• Zákon č. 491/2001 Sb. – neomezený počet funkčních období starosty.
• Zákon o obcích a zákon o střetu zájmů – nebrání výkonu funkce ani při pravomocné podmínce.
• Trestní zákoník – zákaz činnosti jen pokud ho soud výslovně uloží.
• Polsko (2018): max. 2 po sobě jdoucí období, odsouzení = konec mandátu.
• Francie: běžně ukládaný zákaz výkonu veřejné funkce (inéligibilité).
• Rakousko, Německo: při odsouzení na 6/12 měsíců (i podmíněně) – ztráta funkce.
• Kostarika: výzkumy vlivu zavedení limitů – více kandidátů, vyšší konkurence.
• Benátská komise: mezinárodní srovnání systémů limitů veřejných funkcí (Evropa, Latinská Amerika, USA).