Nepomucké noviny by měly být otevřeným měsíčníkem, který dává prostor občanům, spolkům i zastupitelům. Oficiálně je to periodikum, které vydává město a které má sloužit všem. Jenže v praxi to vypadá jinak. A ukázkovým příkladem toho, proč to tak je, je přístup šéfredaktorky Andrey Cejnarové.

Co se stalo? Požádal jsem redakci o zveřejnění informace o vydání mé knihy „Velký nepořádek v malém městě“, která otevřeně popisuje problémy fungování městského úřadu v Nepomuku. Žádost byla slušná, prostá. Reakce? Místo jednoduchého „ano“ nebo „ne“ přišla odpověď plná obvinění, že prý vyvíjím nátlak, že jde o vydírání (!), že ji chci zatáhnout do „hry“, která se jí příčí. Její tón byl místy až drzý a naprosto arogantní – jako by občan, který si dovolí žádat prostor v městském periodiku, byl hrozbou, kterou je třeba zadupat do země.

Ne, paní Cejnarová – nešlo o nátlak. Šlo o to, že jsem chtěl informovat občany a využít možnost, kterou podle pravidel mají všichni. To, že jste můj příspěvek vnímala jako útok, ukazuje jediné: že se bojíte kritiky a svobodného slova. A že místo otevřené komunikace raději sáhnete po osočování a pokusu umlčet toho, kdo se ptá.

Veřejná osoba = veřejná odpovědnost

Paní Cejnarová se navíc pokusila zakázat citování svých slov a nesouhlasila s tím, aby byla zmiňována v mé knize. Rád bych připomněl jednoduchý fakt: jako šéfredaktorka městského periodika je veřejnou osobou. Její postoje, výroky i profesní jednání jsou zcela legitimním předmětem veřejné diskuse. A právě proto se o ní v této kauze píše a psát bude.

Co to vypovídá o Nepomuckých novinách?

Pokud redakce městského měsíčníku reaguje na slušnou žádost o zveřejnění informace obviněním z nátlaku a přidává k tomu ještě dávku arogance a drzosti, je to přesně ten důvod, proč lidé ztrácejí důvěru v lokální média. Noviny, které by měly sloužit všem, se promění v nástroj těch, kdo nechtějí, aby zazněla pravda