Rozhovor s autorem knihy „Velký nepořádek v malém městě“

Redakce: Ahoj! V pátek třináctého ti vyšla už čtvrtá kniha. Co nám k tomu řekneš?

Autor: No co bych řekl... Je to volné pokračování Velkého nepořádku v malé obci. Tentokrát Velký nepořádek v malém městě. V prvním díle jsem psal o tom, jak nefunguje vedení obce. Ve druhém o tom, jak to chodí na městském úřadě.

Redakce: A funguje aspoň to město?

Autor: Bohužel ani město Nepomuk nefunguje. Tam sedí samí mistři v umění nicnedělání a vytváření překážek. Černá skládka u našeho vjezdu tam pořád leží. A dokud tam bude, budou vycházet knihy, články, příspěvky… Nechápu, že jim to ještě nedošlo.

Redakce: Takže to pořád neskončilo?

Autor: Bohužel ne. Na posledním zastupitelstvu se po roce a na nátlak tajemnice konečně domluvili, že Kubík – ten, co tu skládku udělal – ji uklidí. A dali mu na to tři měsíce. Tři měsíce na práci, co by zvládl za odpoledne. Nejspíš jeho nápad. Myslím, že kdyby za to chtěl i orální sex, tak by mu ho udělali... (směje se)

Redakce: Kniha vyšla v pátek třináctého… nebojíš se?

Autor: Já ne. Spíš si myslím, že by se měli začít bát úředníci. (směje se) Protože pokaždé, když už si myslí, že to nějak vyšumí, tak vyjde kniha, článek nebo další stížnost. Pátek třináctého je možná smolný den, ale ne pro mě – pro ty, co se tváří, že nic nevidí a neslyší.

Redakce: Jak budeš pokračovat?

Autor: Už mám rozepsaný třetí díl: Velký nepořádek v našem kraji.

Redakce: Takže trilogie? Obec, město a kraj?

Autor: Doufám. I když… v záloze mám i Velký nepořádek v malém státě. A když to půjde dál, tak třeba Velký nepořádek na malé planetě. (směje se)

Redakce: A kraj? Tam už to snad funguje?

Autor: No… trochu. Když stoupáte výš, občas narazíte na někoho, kdo má aspoň IQ nad pokojovou teplotu. Ale i tam se najdou experti na vytváření zdání činnosti. Z kraje mi napsali, že ta skládka je v pořádku, protože obec má prý vyhlášku, která skládku na obecním pozemku dovoluje. To někdo psal asi v rauši. Myšlenka, že by existovala obecní vyhláška, která „povoluje černou skládku na obecním pozemku“, je k smíchu.  Žádná obec nemůže legálně vydat vyhlášku, která by dovolovala porušování zákona o odpadech. A navíc, ta vyhláška byla před půlrokem zrušena, takže opět stížnost atd.

Redakce: Tak uvidíme, jestli to bude trilogie, nebo sága…

Autor: Přemýšlel jsem o tom. Je to jako Slunce, seno od Trošky. I když píšu podle skutečnosti, je tam tolik absurdních momentů, že by z toho šla natočit slušná komedie.

Redakce: Je aspoň malá šance vyhrát?

Autor: Šance tu je. Ale systém je postavený tak, abyste prohráli. Ne proto, že byste neměli pravdu. Ale protože úřední moc se chrání sama. Stížnosti řeší kolegové kolegů, nikdo za nic nenese odpovědnost, odvolání proti špatnému vyřízení neexistuje.

Redakce: Takže spravedlnost je spíš vzácnost?

Autor: Jo. Statistiky se ani nevedou – a to o lecčems vypovídá. Z toho, co víme, většina stížností končí zamítnutím nebo odložením. A když už se něco uzná, nic se nezmění. Úřad napíše: „přijali jsme opatření“ – a jede se dál.

Redakce: Systém je proti lidem?

Autor: Je. Občan není klient, občan je podezřelý. Úřad se chrání, ne zpytuje. Zákon používá jako zbraň, ne jako pravidlo. A kdo si stěžuje, je problém. Systém počítá s tím, že to lidi vzdají. A většina to vzdá.

Redakce: Takže vás chtějí utahat?

Autor: Přesně. Mlží, přeposílají podněty sem a tam, odpovídají bez obsahu, bagatelizují, nebo vás začnou šikanovat kontrolami a pokutami. Nezničí vás fyzicky – ale nervy, čas a energii vám seberou.

Redakce: Existují výjimky?

Autor: Občas jo. Když se přidá někdo silný – médium, právník, poslanec. Nebo když už je ostuda tak velká, že to nejde zamést pod koberec. Pak úřad otočí. Ne kvůli spravedlnosti, ale kvůli strachu z ostudy.

Redakce: Má ten boj vůbec smysl?

Autor: Má. Kvůli sobě. Kvůli ostatním. Kvůli dětem, které si jednou řeknou: „Někdo to tenkrát nevzdal.“ I když nevyhrajete, aspoň se můžete podívat do zrcadla.

Redakce: A v tom všem – našel se někdo, kdo tě mile překvapil?

Autor: Ano, a rád to řeknu nahlas. Příjemně mě překvapil starosta Nepomuku, který se ozval okamžitě, když se o tom dozvěděl. Byl milý, lidský, jednal věcně a bez výmluv. V dnešní době to není samozřejmost. Právě jemu je ta kniha věnovaná – jako poděkování za to, že ukázal, jak by to mělo vypadat.

Redakce: A když to tak posloucháme… byl by z toho skvělý seriál. Třeba na Netflixu?

Autor: To si piš! A myslím, že by to trumflo i Last of Us, na který teď koukám. Tam jsou zombíci, tady živí úředníci – a někdy je fakt těžké poznat rozdíl. (směje se).

Knihu nalezenete ZDE, nebo na odkaze níže.