Každý měsíc ze své výplaty odvádíme daně. A každý měsíc z těchto peněz žijí stovky tisíc lidí, kteří mají na vizitce napsáno “úředník”, “referent”, “tajemník”, “starosta”, “místostarosta”, nebo rovnou “veřejná správa”.
Všichni tito lidé jsou placeni z našich daní. Ne z nějakého kouzelného rozpočtu, který padá z nebe. Z našich výplat. Z daně z příjmu. Z DPH, kterou platíme při každém nákupu. Z každé stovky, co pošleme státu, jde část na výplaty lidí, kteří mají podle zákona sloužit veřejnosti.
A teď se ptejme: slouží nám?
Nebo nás jen odbývají, ignorují, odkládají a schovávají se za paragrafy, když něco potřebujeme?
Čím dál častěji zažíváme situace, kdy místo pomoci dostaneme arogantní odmítnutí. Úředník, který sedí na židli zaplacené z našich daní, se tváří, že nás musí snášet, že ho otravujeme. V lepším případě nám pošle strohou odpověď bez řešení, v horším případě nás pošle o dům dál – nebo vůbec neodpoví. A přitom jeho mzdu dál platíme.
Takhle to být nemá.
Úředníci a volení zástupci nejsou privilegovaná kasta. Nejsou to králové v malých městech. Jsou to zaměstnanci veřejnosti. A pokud neplní své povinnosti, máme plné právo:
- stěžovat si – přímo nadřízeným nebo kontrolním orgánům,
- požadovat nápravu a omluvu,
- žádat jejich odvolání, pokud selhávají opakovaně,
- a hlavně: nenechat se umlčet.
Změna musí přijít odspodu. Od lidí, kteří si uvědomí, že stát není nepřítel – ale taky že úřad není nedotknutelný. Každý úředník je jen člověk s pracovní smlouvou. A pokud svoji práci nedělá dobře, nemá tam co dělat.
Tahle země si nezaslouží líné, arogantní a bezcitné úřednictvo.
Zaslouží si správu, která opravdu slouží.
A dokud se to nezmění, budeme na to pořád jen doplácet.
Stačí se podívat na Nepomuk – město, kde úřední aparát funguje spíš jako zavařený stroj. Úřady mají vlastní jazyk pro situace, kdy dělají kulový. Neřeknou vám přímo „kašleme na to“, místo toho použijí kouzelné fráze jako „věc se odkládá“, „neshledali jsme důvody“ nebo „orgán není příslušný“. Když jim dojdou výmluvy, prohlásí, že se „neprokázalo porušení“ nebo že „váš podnět není stížnost“. A všechno je najednou vyřešeno – bez práce, bez odpovědnosti, ale samozřejmě naprosto v souladu se zákonem. Tomu se říká úřednické mistrovství: nedělat nic a mít na to razítko. Tohle není správa věcí veřejných, ale její parodie.
Je čas, to změnit!
A už i krajský úřad jim začal jejich alibistické bláboly vracet zpátky s tím, že v nich chybují. A ne jednou. Zatočit s byrokracií asi nejde hned, ale aspoň už někdo začíná počítat, kolik omylů za sebou zanechávají.
